Andrea Kalová - Řecko, má láska / 7. - 30. dubna 2022

Fotografická výstava v chodbě Knihovny Václava Štecha

O Řecku, své velké lásce, vypráví přímo autorka fotografií, Andrea Kalová: 

Loučím se s posádkou. Dělám první krok z letadla a... klobouk letííí a je ten tam. To mě vítá sám velký všudypřítomný vítr meltemi. Nasávám ho a cítím vůni soli a moře. Tenhle pocit miluji...

K autobusu pro nás přijíždí - no vlastně pro naše zavazadla - pan domácí (a ředitel místní elektrárny v jedné osobě). Blíží se rachotivé cosi, co vzdáleně připomíná auto. Vzadu sklopené sedačky na kufry. Nevejdou se tam všechny... tedy to si pomyslí člověk neznalý místních poměrů. Než začne pan domácí kouzlit. Nejdou zavřít dveře kufru? Nevadí. Prostě jede s otevřeným kufrem. Vejde se vše a to je hlavní! Prostě Řecko, jsem "doma"!

Miluji to tady. Pohoda, klid, slunce, dobré jídlo a pití, moře, milí a usměvaví lidé, kýčovité východy a západy slunce v moři a hlavně - nikdo nevymýšlí blbiny! ;) Tady jde prostě všechno. A co nejde, tak prostě nejde! Všichni to chápou, nikdo vztekle neprská a nekazí všeobecnou pohodu.

Před lety jsem tu zažila scénku jak z filmu: řidič autobusu jede, v jedné ruce frappé, v druhé telefon, s někým živě diskutuje. Za ním sedí dvě slečny, s nimiž stíhá bez problémů koketovat a současně točit volantem v neuvěřitelných serpentinách... mistrný multitasking v praxi. V autobuse ale sedí také němečtí a angličtí turisté a nechápou, JAK SI TO TEN ŘIDIČ MŮŽE DOVOLIT!! Může, vítejte v Řecku. ;)

I když Češka, jsem ostrovní typ a tentokrát jsem se ocitla na nádherném ostrově Karpathos. Je neskutečně hornatý a skoro pořád tu fouká. Kolem dokola je lemován krásnými plážemi s neuvěřitelně modrým mořem několika odstínů.

Je polovina června a vše je ještě rozkvetlé a voní. Tymiánem, bazalkou, anýzem, oreganem a něčím, co voní jako... maggi!

Jinak je ostrov pořádně divoký a v některých horských vesničkách jako by se zastavil čas. Kouzelné! Místní stařenky tu stále chodí v tradičních krojích a prodávají vše, co v zimě vyrobily.

Zimní období tu musí být drsné, nic pro padavky. Většina obyvatel odjíždí za prací na Krétu, Rhodos, pevninu nebo až do USA. Ale starší zůstávají a od poloviny října do poloviny června se oddávají ruční výrobě všeho možného - z olivového dřeva, z keramiky, vyšívají, háčkují, malují, navlékají korálky, z mušlí dělají nááádherné šperky, sbírají a suší bylinky, stáčejí med, lisují olivový olej. Ten přijde nejen do kuchyně, ale i do kosmetických výrobků (mýdel, šamponů, krémů). A v turistické sezoně, která tu trvá pouhé čtyři měsíce, pak vše prodávají.

V horských vesničkách je to jejich jediná obživa. A tak si vždy domů vezu nějaký ten poklad, který mě i v zimě těší veselými barvami a připomíná ten úžasný ostrov a onu usměvavou babičku. A že jsou to opravdu veselé kopy! Naše nejmilejší a nejoblíbenější babička se jmenovala María. Nemohli jsme jinak a museli jsme se k ní za pár dnů vrátit. Když viděla naši dcerku podruhé, chytla ji kolem krku a zvolala "Anna"! A objímala a objímala... Bylo to tak vřelé objetí, až mi to vehnalo slzy do očí a nebyla jsem schopná fotit, což se mi jen tak nestává. ;) Smála se tak hlasitě, že člověk nemohl jinak a musel se smát taky. Pozvala nás na šátečky s tvarohem a tymiánem a odvyprávěla celý svůj drsný život.

V Olymposu jako by se čas zastavil. Malebné horské městečko v mracích, kde se žije ještě podle starých tradic. Jdete uličkou a narazíte na "pekařství", pidikrámeček, kde si můžete koupit chleba i další místní dobroty. Jenže v krámku nikdo! Asi 50 metrů od pekařství, venku na ulici, stojí pec a u ní stařenka. Z pece akorát vyndává taštičky plněné fetou. V peci se peče chleba a další mňamky. No neodolali jsme... a dobře jsme udělali. Mňam!

V tavernách vaří klasická řecká i místní jídla a skoro samozřejmostí je, že vás nechají nahlédnout pod pokličky a ukážou vám, co že se to dnes podává dobrého. Tady se před zákazníky prostě nic neskrývá...

Další místo na světě, kde jsem nejspíš nechala kus srdce ;)

A všudypřítomné barvy... nic šedivého, jako tomu bývalo v dobách, kdy brázdily místní vody piráti. To bývaly domy záměrně šedé, aby se schovaly ve skalách a nebyly z moře vidět. Zato dnes převzaly vládu krásné pastelové barvy.

Je tu nespočet kostelíků a není divu - vzhledem k divokosti místní krajiny a počasí. I my jsme tu při svých toulkách po ostrově pokorně zapálili několik svíček. :)

Tak, nemáte taky chuť sbalit a vyrazit? :)